Sněženka a Lassie...

27/07/2011

Ahoj.

      Jmenuji se Michaela a toto jsou mé osobní stránky. Tedy abych byla přesná, stránky jsou moje a mé malé králičí slečny - Sněženky. Tu mám již od svých deseti let a zastává funkci podobnou jako funkce psa. Až na to, že se nemusí tolik venčit a je klidnější . Mimochodem na ni musím prozradit, že mne právě při usilovném přemýšklení otravuje a nedává mi jinou možnost, než toto usilovné přemýšlení a psaní přerušit a omluvit se za nedokončenost těchto stránek.

                                                    Zatím je to vše, co jsem chtěla říci.

                                                                               Míša. P. L a (samozřejmě) Sněženka. P

28/07/11

      Je ráno, kolik hodin to nevím, ale hlavní je, že Sněženka je o něco klidnější, než včera večer, kdy se jí podařilo jen tak symbolicky natrhnout pár provázků, v domnění, že jsou to kabely od internetu.  Naštěstí to byly jen ty zmiňované provázky, a tak mohu v klidu pokračovat v usilovném přemýšlení a neustálém vymýšlení, co napíši dále. Takže: Co mohu napsati dále? Nevíte. To je na Vás poznat. A tak budu dále nerušeně pokračovat v debatě, která nevede k ničemu a zároveň ke všemu co vás nezajímá, v bláhové iluzi, že to někam vede. Ale teď již skutečně. budu psát také chvíli i o Sněžence, aby mi příště nerozhryzala opravdu dráty od internetu.

      A znovu: Co mohu napsat? A vidíte. Vy totiž nejen vidíte, ale vy dokonce i víte. No vidíte, že víte. Takže o Sněžence: Sněženka je přes dva roky stará (spíše tedy mladá) samička zakrslého beraního králíka. Její nejoblíbenější pochoutkou jsou banány a hrušky a samozřejmě kabely. Nejlépe od internetu či televize. Jejími zálibami  je posouvání míčku, v domnělé představě, že je to přibližně stejně starý králík. Vypadá to dosti legračně a také to takové je, ale nemějme jí to za zlé. Nejraději poslouchá W.A. Mozarta nebo Beatles (nezvyklá kombinace, já vím, ale je to tak). Naprosto samolibě vám nyní budu tvrdit, že její nejoblíbenější člen rodiny jsem já, však dámy a pánové, je to tak. Sněženka je velice inteligentní, i když na té fotografii nahoře to tak moc nevypadá, já vím. Možná je to také tím, že se strašně nerada fotí. Každé Vánoce a Velikonoce ji používám jako modelku na stále se měnící Pf přáníčka. A tím jsem možná přiblížila k dalšímu tématu, které mám v záloze, i když o něm vyprávím zřídka kdy, a také v celku nerada, totiž: já.

      Ohledně původu celá moje rodina z nejbližších větví pochází z Česka. Ale trochu popojedeme. Zájmů mám o trochu více než Sněženka, a tedy: Ráda čtu, střílími ze vzduchovky Slavia 631 model 77 s puškohledem, zajímám se (amatérsky) o všechno kolem počítačů a různých programů typu: ZONER, PPT to flash studio, Irfan Viev a další. Dále mne baví všechny druhy prezentací, ať naučné do školy, či jednoduše z fotografií (např. výlety naší třídy). A tím jsem se možná poposunula k dalšímu tématu: totiž k fotografii. To je vedle vzduchovky můj nejoblíbenější zájem. Vlastně je to v naší rodině nejspíše nakažlivé (jiné vysvětlení nemám). Já to totiž pochytila od tatínka, který je velice vášnivý v tomto oboru.  K této zálibě jsem se dostala asi v pěti, možná šesti letech. Tatínek se totiž o toto téma začal blíže zajímat, a mne jako dítě na začátku školního věku velice popuzovalo, že mi fotoaparát někdy ani nechce půjčit do ruky, natož pak zmáčknout spoušť. Takže jsem se o fotografiku začala zajímat spíše ze snahy ukázat, že to zvládnu také. Sešel se rok s rokem a blízké okolí rodiny to začalo (konečně) chápat. A tak mi tatínek předal foťák ze starší řady, na který se v té době jen prášilo. Těžko říci, ale asi čekal, že mne to omrzí. To se však nestalo, a tak jsem asi v osmi letech  dostala plně digitální fotoaparát, který jsem měla spíš tak napůl s maminkou, která si ho pořídila kvůli dokumentaci různých staveb aj. To už mne všichni brali tak, že se o foto opravdu zajímám a tak jsem přibližně v  deseti dostala mladší řadu fotoaparátu Olympus CAMEDIA, s kterým žiji v souladu až dodnes, kdy  mne maminka začíná popichovat, že má táta konkurenta. Ve skutečnosti si samozřejmě nekonkurujeme, jen si dopřáváme jednou za čas vášnivé rozhovory na toto téma. Někteří  na mne již někdy volávají  "fotografe", což ve mne vzbuzuje při vzpomínce na první setkání s fotografickou technikou sklon k nepochopenému úsměvu a uvnitř ve mne velice bujné radosti... Najednou to na sebe začíná trochu navazovat. Totiž myslím toho "fotografa" jak mne někdy oslovují. Totiž myslím téma přezdívka: Jak jsem se vlastně dostala k oslovení Lassie? To bylo tak... Když jsem měla ještě plnně digitální fotoaparát (což již nemám) dohodli jsme se s tatínkem, že by bylo zadobře mne přihlásit také na něakou tu fotogalerii, ať se taky dozvím, jak to chodí. V té době jsem ještě neměla Sněženku, a mé nejoblíbenější zvíře byl pes (což je ještě do teď spolu s králíkem, který mne mimochodem zase otravuje), takže samozřejmě první návrhy jako pes a pejsek byly zavrhnuty , kvůli jejich naivitě a celá akce odložena. Hned navečer však přišel tatínek s návrhem, že Lassie (podle románu Erica Knihta) by mohlo býti ono. A tak vznikla přezdívka, kterou se častuji pouze na internetu a u fotografiky.

                                                             To by zatím mělo stačit.

                                                                                                 Míša. P. L+Sněženka. P