Jak se Sněženka koupala
Jak se Sněženka koupala
Je tomu již rok, co jsme jednou zůstali o podzimních prázdninách doma, kvůli rozmarnosti naší nepřirozeně pozemské přírody. Maminka byla na nákupu a my s tatínkem jsme si zrovna užívali našich fotografických debat. Pokoušeli jsme se zrovna zajímavě upravit jednu krajinku, když jsem si vzpomněla, že mám uklidit schody. Sešla jsem na chodbu a přepečlivě je vydrhla. Pak jsem se vrátila zpět do pokoje, ale na neštěstí nechala kýbl se špinavou vodou v předsíni kde se rozvalovala Sněženka typem mrtvá ( tomu jen tak říkám, ve skutečnosti samozřejmě jen rerlaxovala, ale nikdy to nevzbudí ten správný dojem), neboť venku pršelo a mně se do vlha zrovna moc nechtělo. dalších patnáct minut jsme se s taťkem bavili na téma záznamové médium, když jsme uslyšeli zvuk, který mne ještě další dva týdny pronásledoval v nejhorších nočních můrách : žbluňk prsk cák hop prásk ( nejde to moc popsat). Vyskočila jsem a šla se podívat co se to stalo: předsíň byla vzhůru nohama. Nedávno malovaná bílá zeď byla mokrá, mop povalen na zem, kýbl na úplně jiném místě než byl původně, a uprostřed toho všeho na kost mokrá a velice divená Sněženka s šlupkou od banánu na hlavě. Zírala jsem na ten zajímavý výjev doslova s otevřenou pusou. Tak tohle bylo nad moji fantazii. Tu se náhle dezorientovaná Sněženka rozběhla a skočila mi do náruče. Úplně se však netrefila, a tak jsme se ve špinavé, kamenité vodě a bahnu váleli za chvíli obě. Vstala jsem chytila Sněženku a strčila ji do sprchového koutu, kde jsem si prohlédla její bělostnou srst plnou špinavé vody.
Táta šel vytřít podlahu, zatíámco já jsem dostala horší úkol : vyčistit Sněženku. I vzala jsem ji tedy a postavila do sprchového koutu. Nejdříve jsem našla jemné mýdlo, které by jí nemohlo nijak uškodit a poté na ni pustila vodu. Samozřejmě se jí to nelíbilo, a okamžitě se mi pokusila skočit do náruče. Spělo to k tomu, že moje oblíbené domácí tričko bylo nejen promočené, ale jeho přední strana byla černý jako od sazí. Setřela jsem si z obličeje nános špíny a pokoušela se Sněženku udržet v klidu. To spělo jen k nespočtu škrábanců. Odpadová voda byla černá a našly se v ní i kameny. Sněženka byla již dostatečně mokrá, takže jsem přišla k šampónování. Jak se zdálo, nebyl to zrovna dobrý nápad. O chvíli později jsem již plivyla mydlinky a Sněženka naschvál třepala tlapičkama, čímž mne zasypávala horou mýdlových bublinek, což doprovázela svým "ironickým úsměvem", který spočívá v potřesení hlavou, zívnutí si a čímsi co vypadá jako : já jsem pán, ty mne musíš poslouchat. Někdy to ještě spestří prásknutím sebou na záda, takže za pět minut, jsem byla tak mokrá jako Sněženka a snad ještě špinavější.
Po důkladném umytí všeho mýdla, se Sněženka dramaticky oklepala a šla si lízat do domečku srst, jako by se nic nestalo. Jen malou kuriozitou je, že já jsem ještě asi hodinu uklízela koupelnu, která byla jako po boji.
Náhledy fotografií ze složky Sněženka-foto